|
Jedu si takhle tábořit s rodinkou na Díly, bo byla neděle jak sviňa - slunko, teplota a žízeň se navzájem doplňovali, no a v autobuse vidím na druhé zastávce nastupovat (z bezpečnostních důvodů nejmenovaného, říkejme mu třeba Evžen..), kamaráda Evžena. Hned jaxe naše pohledy setkaly, bylo už z dálky jasné, že to nebude jen tak...
Po pozdravech: "Pičo kam jedeš?", jsme zjistili, že máme společný cíl cesty. Spolucestujícím v busu bylo asi po 5ti minutách jasné, že jsme se dlouho neviděli. Akusticky neošetřené formulace typu: "Kurva, já už to jebu, ogaři jsou ve světě, no a já už enom čumím kde co zežrat a vymrdat, fakt to seru!", se nesly naplněným autobusem.
Bylo zajímavé sledovat, jak po větě: "Doufám, že ta moje šlapka se ke mně už nevrátí", se kolem nás tvoří tak nějak volný prostor a matky nezletilých potomků cpou svým parchantům do uší kousky ubrousků a žvýkačky a ukazují prstem někam do přírody, jen aby od nás odvedly pozornost. Nebylo divu, navíc ze mně táhlo po včerejší akci jak z kolně a Evža na tom nebyl o mnoho líp. Nicméně rodinu jsem měl na druhém konci vozidla, ošetřenou od mé maličkosti a ostudy, takže jsem na potupné pohledy cestujících víceméně sral. Navíc jsem měl na svých prochlastaných očích sluneční brýle, takže mně stejně nikdo nemohl poznat.
Proč teda vlastně píšu.. Na Dílech, asi po 10ti až 15ti pivech a zhruba 10ti kotlech slivovice, Evža usoudil, že je vhodná doba na to, aby se mi svěřil, co se mu stalo s jeho bývalou. Říkejme jí třeba Maruš, Maruš. Pro nezasvěcené připojuji vysvětlivku. Evža s Maruš nežije asi 6 let, no nicméně stará láska nerezaví a tak Maruš sem tam zavolá a ptá se, jestli by to Evža nechtěl dát opět dohromady. Jenže Evža je starý zkušený harcovník a po poslední kauze s jinou Maruš, která mu po půl roce zdrhla se slovy: "Ty máš tu flašku raději jak mně!", tak na podobné akce typu "návrat" už z vysoka sere.
Jeho příběh začal klasicky: "Pičo, a teďka ti něco řeknu. Já ho mám v podstatě rád." Čumím na něho, koho jako má rád a aniž bych cokoliv pronesl, zařval: "Nechej mně domluvit!" Dozvěděl jsem se teda, že Evža svou bývalou Maruš z jejich bývalého společného bytu za jistou hotovost vyplatil. Dotyčná odjela z Rožnova hledat novou existenci do jiného města. Nové bydlení v novém městě vyřešila pobytem na hotelu. Bylo v tu chvíli taky za co. No koment.
Najednou, kde se vzal tu se vzal, objevil se v našem příběhu jistý pán. Pracující zedník. Byl to PAN zedník, léčící se ze závislosti na hracích automatech, takže taková silná osobnost. Říkejme mu třeba Bobík. Jednoho dne, v hotelové restauraci, spatřil Bobík v rohu sedící a smutnící osamocenou Maruš. Co je to za kyprou Maruš, blesklo mu hlavou, copak tu chce? Nechce si třeba zamrdat? Slovo údajně dalo slovo a po několika kotlech odešly hrdličky z restaurace plnit populační plán.
Na tom by pochopitelně nic nebylo, ovšem teďka začíná akce borec na konec, jak Evža při vyprávění ve smíchu trefně podotknul. Z hotelového baru odešli k Bobíkovi do panelákového bytu 1+1+okno. Po dupačce asi Maruš připadlo, že ti zedníci nejsou až takoví vyjebanci a že majitel takového krásného (polorozpadlého) bytu 1+1 nemůže být přece zmrd. Jiskra přeskočila, a za měsíc už Maruš běží do banky vyřizovat úvěr. Proč? Bobík ji nakukal, že sice tento svůj byt neprodává, ale že když tak pěkně naléhá, že by takový krásný byteček chtěla, že jí ho chuj s tym teda prodá. Cena? Milion, čtyřista litrů. Ano, opravdu. Raději to napíšu: 1 400.000,- Kč. No to jsem teda nestačil valit bulvy. Takový balík za 1+1? V Praze asi ano, ale v ****, to je kurva masakr. Vývar jak cyp. No nic, jedeme dál.
Bobík byl zjevně potěšen dutou hlavou Maruš a tak si jen pro pořádek nechal do smlouvy poznamenat, že bude i nadále ve svém starém, novém bytě s Maruš bydlet. Ta mu pochopitelně bude přidržovat otvor, prát, vařit, žehlit a pochopitelně jako majitelka platit nájem. Co by z lásky neudělala. Takže si to shrneme: Bobík má na účtě milion čtyřista, bydlí ve svém bytě a má Maruš co ho obskakuje a platí nájem. Slušné, ne?
Ovšem na závěr přichází ta největší pecka. Maruš zjistila, že byt by přece jenom potřeboval rekonstrukci. Ovšem proč hledat specializované firmy, když Bobík je přece zedník všeumněl? Ten samozřejmě s pomocí souhlasil, ale s přihlédnutím na rozpadající se mozek Maruš si dal podmínku, že teda teďka chodit do práce nebude, ale zase přece nebude bez příjmu, né? Takže milá Maruš platí Bobíkovi hodiny strávené úpravou vlastního bytu, jako by byl v práci.
Po tomto vyprávění jsem pochopil proč má můj kamarád Evža dotyčného Bobíka vlastně rád. Na takový eros tunel hned tak někdo nemá. Hleděl jsem ale po tomhle příběhu na smíchem se dusícího Evžu jak puk. Řekněte mi kurva, jaxe to dělá, že se z baby stane za pár šuků takový apartní zaúvěrovaný sponzor. No neposrali byste se z toho? Jak na to, to ví snad jen Bobík - borec na konec.... 
 Přidat jako oblíbený (80) |  Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 2108
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.. |
.Fantastyckeeeeeee!!!!Ja chci takyyyy!
