|
"Ty vole, on ten chuj to fakt zežral", zaznělo nad popelníkem poté, co se mi stabilizoval ohryzek. Všichni si poodsedli do bezpečné vzdálenosti, jako kdybych se měl proměnit v E.T. metrozemchčana s giga pérem a to navíc s rozdvojeným. Debata rázem ustanula a kolegové s obavami v hrůze sledovali, co se se mnou v následujících vteřinách stane...
Připadal jsem si fakt jak v zoologické, ale z druhé strany. "Vy čuráci, si myslíte, že se proměním v Gotta nebo co?", zeptal jsem se jemně. Podle strnulých xichtů jsem pochopil, že jsem pro ně teďka minimálně Hormonátor 3 a moje segra je kurva určitě Majka z Gurunu. Ne jako že by byla kurva, ale že je tak z daleka. Přiznávám, sám jsem byl zvědav co se stane.
Uběhlo 5 minut a nic. Dal jsem si další pivo, protože Fery šel zrovna kolem, což je svátek, ale pořád jsem na svém těle nepozoroval žádné změny. Všechno bylo tam kde mělo a drželo pohromadě. Uběhlo dalších deset minut a stále nic. Jenom Uhde mi připadal tak nějak hezčí nebo co. "Tak co ty chuju, jak je ti?", začali se po půl hodině vyptávat kamarádi. Popravdě jsem přiznal, že mám akorát větší žízeň a je mi příjemné teplo. Zdálo se, že to byla příliš slabá dávka.
"Co jsi si to koupil za kurvu, že to nefunguje?", ptali se kamarádi. Byl jsem trochu překvapen, trochu nasrán. Dal jsem si proto další piva a jednu zelenou. Abych učinil průzkumu zadost, hodil jsem do sebe na truc po hodině čekání ty zbývající dvě třetinky patáka. Chuj s tym, řekl jsem si, zahraju si na Kozzyho Osborna co to žere místo vzduchu. To už začalo být zajímavé i pro ty nejzatvrzelejší přísedící u stolu. "Tak na to si kurva počkám", zaslechl jsem z úst nejmenovaného škarohlída.
Za deset minut se mi začala zvyšovat tepová frekvence. Aha, říkám si, to bude asi ta správná kombinace a množství. Dokonce jsem se přistihnul, že pokukuju na Feryho číšníka jako na otrlou kurvu z pohraničního bordelu. To už teda byla krizovka. Cítil jsem, že začínám mít poněkud vypoulené oči a na krku naběhnutou žílu. Během dalších deseti minut jsem ho měl jak nástavec na vysavač. Trošku se mi sice potilo čelo a budík krevního tlaku ukazoval na údaj "ihned zasunout", ale nezpanikařil jsem. Šlo přece zatím jen o vědecký výzkum, že ano.
"Dávej pivo šuline!", objednal jsem si slušně další kus a vydal jsem se na hajzl standardně vykroutit hadru. Byl jsem tak nabušený, že bych stovku zaběhnul snad za osm vteřin. Jenomže v mušlíně jsem zjistil, že jsem totálně v prdeli. Chtělo se mi chcát jak sviňa, ale to ztuhlé hovado ne a ne spustit čerpadlo. Byl jsem z toho úplně nevychcaný. Ten kretén chtěl dupat, ale rozhodně nechtěl vypouštět bazén.
Pobledlý jsem se vrátil ke stolu a oznámil všem co se děje. Partija se smála, až se za hemeroidy popadala. Co jsem taky čekal, že. Ještě navíc jsem seděl tak kurevsky u stolu, že jsem viděl na celou hospodu. V rohu sedící hóóódně dobře vypadající kozomrdku jsem prostě přehlédnout nemohl. To mi teda moc neprospívalo. Při pohledu na ten přírodní výtvor byl v tom debilovi cítit každý srdeční úder.
"Mysli na něco škaredého, třeba zdechne", zněla jedna rada. Přivřel jsem proto oči a představoval jsem si, jak mi půl roku nemytá cikánka kaká na bříško a kaštanama z přischlých krámů mi přitom fackuje držku. No, bohužel to bylo pro predátora velmi chabé video, nezdechnul. Musel jsem sundat ledvinku a rozepnou džíny, protože v bazénu začalo být narváno na kritickou hranici. A ten kokot hučel a hučel. Začal jsem se potit jako kráva před kopcem.
Asi po dvaceti minutách jsem ucítil, že mám šanci a šoupavým krokem jsem se vydal na hajzl. Vypadá to dobře, říkám si v duchu po cestě. Jenomže sotva jsem se toho zmrda v mušlíně dotknul, tak vystřelil zase jak raketa. "Lehni hajzle, nic nebude!", řval jsem po něm škrtíc ho pod rolákem, ale marně. Nezbývalo než se zavřít do sracího boxu a čekat až zkolabuje. Byla to fakt honička, ale nakonec asi po dvaceti minutách přestal haprovat, protože pochopil, že na babský hajzl číhat na otevřenou ránu fakt nepůjdu a mně spadnul mobil ze srdce.
Vrátil jsem se ke stolu, ubrusem jsem si utřel pěnu u držky s lebečním potem a povykládal jsem kolegům jak to proběhlo. Kamarádi mi za to koupili jednu zelenou. I věda potřebuje sponzory. Mám je za to fakt rád. Takže účinky a dávku jsem měl tak nějak zmapované. Teď už šlo jen o to, jak to správně načasovat a uvést tyto poznatky do praxe...
 Přidat jako oblíbený (66) |  Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 1967
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.. |
