|
Jaxem slíbil, předkládám historku ze života hmyzu kilometry polykajících, tedy dálkových šoférů. (Dodal Halama...)
Člověk za volantem, latinsky - chujus tirákus, se živí polykáním kilometrů na čas pomocí stroje zvaného tahač. Tahač obsahuje motor, volant, fofr klacek a dva a více pedálů. V tahači se sedí na židli, která umí spoustu věcí. Pohybuje se sama nahoru i dolů, umí prdel zahřívat či chladit, můžete v ní poposednout, odposednout, zaklonit se a tak podobně. Ovládá se tlačítky a stojí kurva hodně peněz.
Za tahačem většinou jezdí návěs, o kterém se předpokládá, že tam bude až do konce cesty. Většina řidičů věří, že má návěs neustále za sebou. To je pěkná pičovina. Návěs slouží k uskladnění nepotřebných a nebezpečných věcí, které je nutno nepozorovaně někam přemístit. Jsou to věci, o kterých řidič většinou nemá ani páru, ale dělá jakoby nic. Tomu všemu se říká plně naložená souprava...
Vybraní jedinci jezdí se soupravou katastrofické vzdálenosti, protože jiným běžným občanům by z toho přinejmenším mrdlo. Je to totiž hlavně o tom, že jedete ustálenou a hlavně limitovanou rychlostí cca 100km za běžnou hodinu, až do úplného bezvědomí. Bavíme se zhruba o dávce řekněme kolem tisíce km denně. Člověk dlouhodobě pracující v tomto režimu, kdy nerozlišuje den nebo noc, se zhruba po 2 letech proměňuje v chronického nedočkavce, kdy není schopen vystát v masně na flaxu ani dvoučlennou frontu, protože se to jednoduše nepohybuje.
Takového jedince poznáte na první pohled. Pozorujte například jeho chůzi. Neumí totiž chodit vůbec. Jeho pravá ruka neustále opisuje kruh, protože hledá řadící páku. Našlapuje zásadně shora - co kdyby tam byl nějaký pedál.
Dále je lze rozpoznat pomocí jednoduchého chodníkového testu. Doběhněte vytipovaného jedince a zkuste ho volnou chůzí předejít. V okamžiku kdy budete na jeho úrovni, okamžitě se přizpůsobí vaší rychlosti a bude přesně kopírovat váše zpomalování a zrychlování kopec nekopec. Tímto vás bude trápit až k nejbližšímu přechodu pro chodce. Ano, je to on - kamioňák. Ovšem nejjednodušší je podívat se mu přímo do očí. Okamžitě začne pomrkávat levým okem, protože má vyhozen levý blinkr a potřebuje vás okamžitě zlikvidovat předjetím...
Tito lidé trpí zanedbaným kontaktem s civilizací a zablokováním vyvíječe slov. Na cestách tráví tolik času, že ani sami neví kolik. To je případ hlavního aktéra našeho příběhu Fandy Camráka. Fanda jezdí u firmy N+N - Naložil & Nedojel asi 15 motolet. Postavou za ty roky připomíná 3x zalomenou klikovou hřídel, protože jednou to byla taková petelica, že Feďa zůstal obtočený přes palubovku s čurákem vraženým do tachometru. Zásah měl hodnotu 110 km/h. To už pak "S" páteř opravdu nejde vrátit zpět.
Navíc po jiné těžké autonehodě, na kterou si bohužel nepamatuje bo spal jak zabitý, ztratil nějakým dodnes nevysvětlitelným způsobem všechny prsty na nohách, ovšem kromě palců a malíčků. Kam ty haxny v době nárazu do mostu strkal, to nikdo neví. Možná chtěl v polospánku někomu nohama ukázat parohy z okýnka, ale to je pouze domněnka. Od té doby proto nemůže řídit bosky, protože by vždy prošlápnul.
Mateřskou češtinou vysloví dnes už pouze jen krátké věty typu: "Zdar. Jo. Uhni pičo. Hmm. Nemám" Je to prostě profík každým coulem.
Takže tolik zhruba o národu šoférském a Fandovi Camrákovi. Vydržte, nevěřili by jste, co se může takovému ostřílenému vlkovi přihodit...
 Přidat jako oblíbený (52) |  Citujte tento článek na svých webovkách | Shlédnutí: 1591
Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte.. |
