Fanda byl jednoho prosincového dne vyslán jmenovanou firmou do Španělska, aby tam dovezl nějaké krámy. Běžná rutina. Naložil to domluvil, Nedojel naložil. Fanda tedy vyrazil jako každý běžný co druhý týden, vstříc světu. Dodnes se vedou spory, co Fandu přimělo k tomu, že zavolal kamošovi, ne náhodou taky šoférovi z jiné dopravní firmy Kumšt & Čorek, jestli nechce to svoje stádo filcek provětrat do Španělska a vydělat si nějaké buky bokem aby to Fanda nemusel točit sám jak piča. Peníze by mu Fanda dal jako ze svého platu. Naložil, ale hlavně Nedojel totiž nesnášejí, když se v jejich autech převážejí cizí hovada. Proto to byla taková Fandova malá tajná akce.

Fandův přítel, celostátně hledaný L.T.O podvodník Frajtr Švarc, v podsvětí zvaný "Vajgl", s výletem souhlasil. Kdo že to je Vajgl ? Pokud byste Vajgla potkali večer v parku, taxe asi poserete. Vajgl jezdil totiž vždy a zásadně s cisternou. Ovšem ta mu při fingovaných přepadeních spojených s přestřelkami při sjednávání předem domluvené ceny pravidelně vlivem úniku benzínu z průstřelů obalu chytala, no a následné požáry způsobily Vajglovi postupné a nenávratné deformace xichtu či jiných otvorů a končetin.

Takže za tu dobu byl Vajgl například katalogová ukázka toho, jakou barvu nemá mít živý člověk. Byl téměř průhledný. Rčení - si děláš prdel, ne ? - byla na Vajgla jak ušitá. Měl totiž skoro celou držku právě z kůže z vlastní prdele, akorát s tím rozdílem, že se z ní nedalo srát. Smrad to byl ovšem stejný. Pojďme dál. Fanda nabral Vajgla do auta a společně vyrazili do teplých krajin.

Cesta ubíhala v poklidu. Co taky očekávat po ostřílených borcích. Souprava se začala blížit ke španělským hranicím. Po nekonečných kilometrech za volantem přišla na Fandu únava. Požádal Vajgla, ať to vezme teda za něho s tím, že zhruba za 50km přijede k místu, kde se bude platit u okýnka mýtné či kerou piču. Buky na mýtné jsou v přihrádce. No a potom se jede zhruba 300km stále rovně po dálnici, takže totální pohodička. Fanda zalezl do spacího prostoru za řidičem v kabině, zahrknul spacák, prohrábnul zapařené koule, usral si a okamžitě usnul.

Zhruba za hodinu dorazil Vajgl k začátku dálnice. Zaparkoval na vhodném místě, posbíral buky a vyrazil na druhou stranu parkoviště zaplatit letenku na dálnici. Do této chvíle spal Fanda ve spacáku jako zabitý. Pěkně to drncalo a připadal si jako u maminky v bříšku. V okamžiku kdy Vajgl zastavil, tak se probudil. A jak už to na tom světě chodí, přišlo na něho chcaní.

"Kuuurva fix", zaklel Fanda, obul si svoje specialní šoférské sandály - čtyřprsťáky, vystoupil a šel se vychcat do blízkého houští. Věděl totiž, že se Vajgl vrátí min. za 15 minut, protože ze zkušenosti věděl, že u okýnka bývá fronta vždy a za každých okolností a proto nemusí spěchat. Připomínám že byl prosinec. Fanda teda vystoupil z tahače jen v sandálech, tričku a ve slipách. Prostě typické zimní oblečení. Jenomže venku byla kosa jak v prdeli a tak Fanda přidal na kroku a vzal to k lesíku poklusem...

Napište první komentář

Pouze registrovaní uživatelé mohou přidat komentář.
Prosím přihlašte se nebo se zaregistrujte..